Od Slavkova po Waterloo - Octave Levavas

V desetiletí napoleonských válek vyplněných taženími a bitvami nenajdeme proslulejší
a barvitější postavu než byl maršál Michel Ney. Za jednu z prvních bitev dunajské
kampaně roku 1805, která skončila v jasu slavkovského slunce, dostal titul vévody z Elchingenu,
za to, co dokázal během tragického ústupu z Ruska roku 1812, obdržel titul
knížete Moskevského, největší ocenění mu ale dali sami vojáci, když jej nazvali Nejstatečnějším
ze statečných.
Octave Levavasseur, jehož paměti právě držíte v rukou, byl po většinu svojí vojenské
kariéry Neyovým pobočníkem, což se samo o sobě rovnalo vyznamenání a uznání odvahy,
neboť maršál chtěl od svých důstojníků totéž, co od sebe, a mnohdy šlo o smrtelně
nebezpečné akce. V jeho memoárech proto najdete příběhy dramatické a poutavé. Z hlediska
vojenské i politické historie napoleonských válek jde navíc o svědectví mimořádně
cenné, neboť jejich autor dotváří psychologický profi l Neye nejen ve chvílích bojů,
ale i v klíčových dějinných okamžicích, v nichž tento muž donutil Napoleona k abdikaci
a o rok později jej doslova dosadil zpět na trůn. Vděku se mu za to dostalo málo a osudové
rozhodnutí v květnu 1815 pak stálo Neye život… Levavasseur mu byl tehdy nejblíže,
a třebaže se netají láskou i oddanosti ke svému maršálovi, neskrývá kritické výhrady
k tomu, co Ney udělal…
Octave Levavasseur ovšem zanechal i jiné svědectví. Je neméně klíčové, neboť dokládá
přerod revoluční armády v císařskou, i změnu myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii,
až ji nakonec pomohli v jiném hávu vytvořit. Z hlediska našich dějin pak není
rozhodně bez zajímavosti Levavasseurovo svědectví o bitvě u Austerlitz/Slavkova.